Alergie a vedlejší dutiny nosní
sinus sphenoidalis
sinus sphenoidalis – lat. vedlejší dutina nosní v těle kosti klínové, asymetricky rozdělený na dvě části pravou a levou. Ústí do horního průchodu nosního recessus sphenoethmoidalis
Sinus sphenoidalis - párový
lok.: corpus ossis sphenoidalis; char.: kostěným septem (septum sinuum sphenoidalium) => asymetricky rozdělen na P a L oddíl, každý pak samostatně přes apertura sinus sphenoidalis vyusťuje do recessus sphenoethmoidalis; rozměry: d: 2 cm (u novorozence pouze naznačen; po 10. r.: d: 1 cm), V: 8 ml; tvar: obvykle krychle, může být i nepravidelný - někdy zasahuje laterálně do velkých křídel kosti klínové, kaudálně do processus pterygoidei, dorsálně pak do těla kosti týlní
topografie (X! klinicky významné):
horní stěna: lební dutina (fossa hypophysialis + clivus ossis occipitalis)
dolní stěna: silná, tvoří část stropu dutiny nosní a klenbu hltanu
boční stěny: sinus cavernosi (+ útvary v sinu probíhající: a. carotis int., n. III, n. IV, n. V1, n. V2, n. VI)
zadní stěna: clivus ossis occipitalis
přední stěna: nosní dutina
zásobení:
tepny: a. sphenopalatina
nervy: n. ethmoidalis post.
Zkratkou VDN označujeme vedlejší dutiny nosní. Jedná se o párové vzdušné prostory lebky. Čichové sklípky se nacházejí za kořenem nosu mezi očima, čelní dutiny najdeme v oblasti čela, čelistní dutiny pod očima a dutinu klínovou vzadu za nosem. S nosní dutinou jsou spojeny úzkými průchody. VDN jsou vystlány sliznicí obdobně jako dutina nosní. Řasinkový epitel této sliznice zajišťuje za fyziologických okolností transport hlenu do dutiny nosní a v dutině nosní je pak hlen transportován do nosohltanu. Tento efekt spolu s ostatními obrannými mechanismy zajišťuje u zdravého člověka prakticky sterilitu v oblasti VDN.
sinus ethmoidalis
sinus ethmoidalis – lat. vedlejší dutina nosní paranazální v čichové kosti, systém dutinek dělící se na dvě popř. tři skupiny – cellulae ethmoidales anteriores a posteriores. Přední buňky ústí do středního průchodu nosního někdy společně s vyústěním sinus frontalis v tzv. infundibulum ethmoidale, zadní buňky ústí do horního průchodu recessus sphenoethmoidalis. Jsou-li vytvořeny střední buňky cellulae mediae, mají samostatné vyústění do středního průchodu. Nekonstantně vytvořené sklípky mohou mít význam v ORL operacích srov. Onodiho sklípek. Syn. cellulae ethmoidales
char.: četné (3 – 18) tenkostěnné dutinky v lat. částech ossis ethmoid. (labyrinthus ethmoidalis), vyklenují se do okolních kostí: a) kran.: do os frontale (bulla frontalis), b) dorz.: do os sphenoidale (bulla sphenoidalis), c) med.: do horní a střední konchy (bulla ethmoidalis); CAVE! laterální stěna proti očnici (lamina orbitalis) - tenká, dehiscentní => možnost šíření infekce do očnice!!!; rozměry: d - 5 cm, v - 2 cm, š - 1 cm, u novorozence d - 1 cm
rozlišujeme: cellullae anteriores, mediae et posteriores
zásobení:
tepny: aa. ethmoidales ant. a post., a. sphenopalatina
nervy: n. ethmoi-dalis ant. a post., nn. pterygopalatini
Na obou stranách kosti čichové je větší počet dutinek (3–18) – cellulae ethmoidales – ty jsou pak propojeny do skupin.
cellulae ethmoidales anteriores – přední čichové sklípky – jejich laterální stěna zasahuje až ke stěně orbity, od které je oddělena pomocí lamina papyracea, což trefně vystihuje její redukovanou šířku, která proto představuje velké nebezpečí pro přechod infekce z dutinek do orbity.
1/2 až 2/3 všech dutinek čichové kosti;
nacházejí se od stěny nosní dutiny po laminu orbitalis ossis ethmoidalis;
vyklenutí – bulla frontalis et bulla ethmoidalis;
infundibulum ethmoidale – obvyklé vyústění;
cellulae ethmoidales mediae – nekonstantně samostatné;
některé dutinky ze zadního okraje předních sklípků, které ústí samostatně do středního nosního průchodu;
ústí samostatně do horního nosního průchodu.
cellulae ethmoidales posteriores – dvě až tři dutinky;
