Jak se léčit
Když jsem se začala zabývat parazitologií, stále mne udivovalo, proč je v medicíně na toto téma tak málo informací? Nejenom že není dost knih o parazitologii celkově, ale nové práce z této oblasti nepřibývají. Proč v Institutu parazitologie všechny odborné práce mají razítko ,,tajné“? Do našeho Centra přijíždějí na diagnostiku stále častěji celé rodiny, i s dětmi.
A jaké bývá překvapení, když se u dětí najdou všichni ti parazité, které mají otec s matkou! Jak je smutné vidět děti bledé, alergické, s otoky pod očima, s ekzémy, s astmatem. A naopak, jak se radujeme, když na diagnostiku přijede budoucí maminka s tatínkem, kteří teprve plánují rodinu! Chtějí znát svůj zdravotní stav a očistit se před početím.
Mikrobiologové už vědí, že krev NENÍ sterilní. Placenta propouští mikroorganismy včetně larviček hlístů, plodové vody také nejsou sterilní. Kojence můžeme nakazit i mateřským mlékem, slinou, rukama, prádlem.
Tak proč jsou o tak životně důležitých otázkách informace tak skoupé? Jak na profesionální, tak na obecné úrovni. Ještě před deseti lety, když jsme jezdili po celém Rusku a učili jsme lidi provádět čistící a samoregulační terapie, jsme odhadovali, že zhruba 60 % sledovaných dětí bylo nakaženo helminty. Navrhovali jsme ředitelům škol, předsedům sovchozů a kolchozů, aby se rozdávaly byliny na přípravu odvarů na léčení dětí. Ale ti měli, jak je vidět,
jiné povinnosti, a lékaři se nás ptali: ,,Kde jste vzali diagnózu hlístů, když analýza stolice na vajíčka a dospělé hlísty vyšla negativní?“ Když jsme našli trichomonádu u batolete: ,,To jste se zbláznili?“ Rodiče ekzematózních dětí vyprávějí, jak nosili do laboratoří stolici svých dětí, která se přímo hýbala červy a dostávali odpověď: ,, Vajíčka parazitů ani hlísty nenalezeny.“
Proč? Proč se to děje?
Všechny tyto události mne přiměly zavzpomínat na počátky mé lékařské praxe. Starší ročníky si jistě vzpomínají na období 60- tých let, kdy v SSSR bylo přijato heslo: ,,Dohnat a předehnat Ameriku.“ Všichni sovětští lidé byli vmanipulováni do této soutěže. Tato honba za rekordy ,,za každou cenu“ měla neblahé následky: barbarsky zničila vodní a lesní zdroje. V honbě za vyššími výnosy jsme zaneřádili chemií naši Zemi-živitelku. Při dobývání zdrojů energie jsme zničili přírodu. Do tohoto hnutí byla vtažena, bohužel, i medicína. Vzpomínám si, jak jsem coby čerstvá absolventka medicíny byla nadirigována spolu s brigádou dalších mediků na likvidaci Chlamydie trachomatis, jako masového infekčního onemocnění, do Bucharské oblasti Uzbekistánu. Před námi byl úkol obejít každý dům v oblasti, prohlédnout každého člověka, vyhledat nemocné, vyléčit je nebo alespoň převést chorobu do chronické formy/která není tak snadno přenosná/. Naše brigáda sestávala z dermatologa, venerologa, parazitologa a oftalmologa /já/. V průběhu dvou měsíců jsme obešli ohromný rajón Bucharské oblasti. A je nutno říci, že podmínky byly velmi obtížné: skromné jídlo, voda z jaryků, /venkovní stružky/, po kolena v blátě, v galoších, nocovali jsme pod širákem. Ale tehdy jsme zapáleně věřili, že děláme vekou, užitečnou práci.
Naše statistiky o provedené práci byly přepracovány medicínskými úředníky, kteří hbitě informovali vyšší místa o úplné likvidaci nákazy v oblasti. Za to dostali prémie a pochvaly, a my- své budoucí nemoci. Teď, po mnohých letech, konečně chápu, že z podobných upravených raportů se poskládalo všeobecné mínění, že infekční a parazitární problematika v SSSR je řešena a vyřešena. A aby o tom nikdo nepochyboval, odborné práce o parazitech byly zakódovány jako tajné.
Jak je vidět, podobný scénář se zřejmě odehrával i na Západě, o čemž svědčí ticho po pěšině z těchto zemí. Jako protipól k parazitologii, zelenou dostala chirurgie, radiologie a onkologická chemoterapie, léčba hormony. V mikrobiologii se zvláštní pozornost začala věnovat stafylokokům a streptokokům. Na jejich likvidaci byly odstartovány závody ve výrobě antibiotik. Nikdo si přitom nepoloží otázku o vzniku odolných mutantů, o následném zaplísnění organismu, o následném snížení obranyschopnosti organismu. Zapomněli jsme na Aristotelovo krédo : ,, Všechny oblasti vědy jsou nezbytné, ale některé jsou důležitější než jiné, a biologii bychom měli postavit na první místo- protože jejím cílem je objasnit PODSTATU života“.
Jaké jsou nejčastější příčiny závažných onemocnění
Plísně
Prvoci, především trichomonáda
Onko-parazitární příčiny
Tady se nejčastěji uplatňuje Echinokok. V posledních letech se s ním setkávám stále častěji. Metodou VTR diagnostikujeme 3 vidy echinokoka :
jednokomorový – česky měchožil zhoubný, Echinococcus granulosus
Může dosahovat velkých rozměrů, klinicky se projevuje jako nádor. Roste pomalu, lokalizace různorodá.
echinokok vícekomorový – měchožil větvený/liščí/,nebo také alveokok Echinococcus multilocularis. Klinicky se projevuje jako metastáze. Při dozrávání se spontánně loupe, působí v těle jako tříštivá mina. Vyvolává akutní stavy. Při poškození měchýřku jsou napadeny sousední orgány. Pokud k roztržení cysty došlo v srdci, nastává infarkt, když v mozku – mozková mrtvice, když v plicích – pneumothorax když v játrech - selhání jater, když v břišní dutině – peritonitida. Zjistit to běžnými klinickými metodami je prakticky nemožné. Jen někdy na magnetické rezonanci objeví okrouhlý stín na orgánu. Nacházejí ho jen tehdy, když už je poměrně velký. Proto se lékaři spíše přiklánějí k diagnózám rakovina, infarkt,..atd.
Echinokok metastázovaný – který osídlil orgány ve formě drobných cyst. Podle jejich hustoty a velikosti může být objeven na magnetické rezonanci, rentgenem, ultrazvukem. Ale také může prorůstat orgán, splývat s ním, a být proto pro běžná vyšetření ,,neviditelný“. Biopsie někdy vyvrátí onkologickou diagnózu, ale i pak lékař neví, co způsobilo nezhoubný nádor a co s tím dělat.
Ve filosofii existuje premisa: ,,Vím, že nic nevím“. Je užitečné připustit si, že nevíme vše, a nezavírat se netradičním metodám. Jestliže se objevila nová informační diagnostika, proč ji nevyužít pro blaho a zdraví všech lidí. Nikdo neříká, že je to lehké a obvyklé. Mění se lidé, mění se i ,,sortiment“ parazitů. Zvyšuje se i jejich přizpůsobivost.
Mnohocystový echinokok je tak neobyčejný, tak neočekávaně se objevuje v orgánech, je schopen tak rychle migrovat z jednoho orgánu do druhého a tak obtížně se léčí, že mne napadá otázka, zda se nejedná o mutaci.
Echinokok je vysoce rozvinutý parazit s velmi složitým cyklem rozmnožování, složitou stavbou larválního stadia, vyspělou organizací, s rozvětvenou rodinou- děti,vnuci.. Proto i boj s ním je složitý a obtížný.
(My používáme správné antihelmintikum, takže už se echinokoka nebojíme, pozn. překl.)
Na základě mnohých proseb pacientů i čtenářů jsme otevřeli ozdravný stacionář.
Je vybaven vší nezbytnou technikou. Délka pobytu podle možností pacientů trvá 7, 14, nebo 21 dní. V prvním týdnu čistíme organismus od virů, prvoků, bakterií a helmintů. Vyladíme metabolismus a energii. Současně učíme pacienty, co dělat dále, aby se podobná situace neopakovala, a aby byli schopni si pomoci i v dalším životě. Chroničtí nebo vážní pacienti mohou zůstat déle. Začínáme testováním na VTR. Na léčení používáme rezonanční aparaturu firmy IMEDIS. Abychom ho mohli účelně používat, musíme znát přesnou příčinu- patogen- a jeho lokalizaci. Používáme medikamentózní léčbu, fytoterapii, homeopatii,
Su-jok, vodní procedury, masáže, hydrokolonterapii, drenáž žlučovodů, dýchací cvičení, saunu, cvičení v bazénu a plavání, meditace, autotréning mysli.
Domácí protiparazitární kúra:
Ideální je pelyněk. Existuje asi 300 variet. K orálnímu užití potřebujeme pelyněk pravý, Artemisia vulgaris, ke klyzmatům jakýkoliv druh. Používá se nadzemní část rostliny bez kořene. Dětem doporučuji ,,cicvárové semínko“, je méně hořké.
Artemisia vulgaris - Pelyněk pravý
Artemisia cina – Pelyněk cicvárový
Artemisia absinthum – pelyněk hořký (u nás není běžný, roste ve Francii pozn. překl.)
Artemisia annua- Pelyněk roční
Dvě polévkové lžíce rozmělněné nadzemní části pelyňku se zalijí dvěma hrnky vařící vody, minutu louhovat, nechat vychladnout, procedit a zředit s vodou, abychom dostali 4 litry tekutiny na výplach střeva. Rozdělit do třech částí: 0,5 l, 1,5 l, 2 litry. Teplota klyzmatu by měla být kolem 36-38 stupňů pro lepší vstřebávání stěnami střeva. Pak pětidenní přestávka, další výplach, sedmidenní přestávka. Opakovat třikrát.
Pelyňková kúra- kombinace orálního užívání s klyzmaty:
1. den – na jazyk + semínko pelyňku hořkého Rozkoušeme, promísíme se slinami. Každou hodinu. Jíst v přestávkách mezi pelyňkem, pouze rostlinnou stravu. Nejlépe je jíst pouze obilnou kaši, vařenou ve vodě: rýžovou, jáhlovou, ječnou. Chléb černý.
2. den to samé, semínko každé dvě hodiny
3. den to samé, každé tři hodiny
4. den každé čtyři hodiny
5 den každých pět hodin
Klyzma 2., 4., a 6. den.
Celou kúru zopakovat podruhé za 8 dní, potřetí za 10 dní.
Opakování kúr je nezbytné pro zničení vnitrotkáňových a vnitroorgánových forem parazitů. Předem říkám, že si můžete všimnout odchodu pouze dospělých parazitů, mnohé opouští střevo ve formě larev, vajíček a skolexů, které neuvidíte pouhým okem. Proto jsou běžné laboratorní techniky nedostatečné. Je to možné jen za pomoci speciálních technik, prováděných ve specializovaných laboratořích. V takových případech je velmi vhodná kontrolní VTR diagnostika.
