Kladivo na alternativu: Proč se stát snaží zakázat léčitele a celou tradiční medicínu?

Útoky zesilují, podílí se na nich i „veřejnoprávní“ Česká televize.

Hon na čarodějnice v Česku sílí. Metody, které se proti jiným způsobům přístupu k tělu i duši člověka používají, však sahají k těm nejhorším manipulacím, jaké si lze v současném veřejném prostoru vůbec představit. Zarážející je i to, že se na nich podílí ve velké míře veřejnoprávní Česká televize.

Když mě známá upozornila, dosti naléhavě, že se musím podívat na dokumentární film Infiltrace: Obchod se zdravím, který 21. května odvysílala Česká televize, při jeho sledování (s otevřenou pusou) jsem si mohl hlavu ukroutit. V této instituci je sice možné leccos, stačí si občas zapnout zprávy, ale aby pustila na obrazovku něco tak podlého a manipulativního, to už tady dlooouho nebylo. Jako novinář, který ví, jak se dělají takzvané „účelovky“, jsem poznal, která bije, už po pár minutách.

Většina běžných diváků ale není na odhalení manipulativních technik a postupů trénována, a tak měla Infilitrace: Obchod se zdravím nebývalý ohlas; a z pohledu autorů a hlavně „zadavatelů“ také úspěch. Opravdu málokterý pořad v Česku zahýbal v poslední době veřejným míněním tak mocně; odpálil doslova bombu a posloužil jako rozbuška mnohem špinavější hře, která zřejmě jen tak neskončí.

Pro šťastlivce, jež kauza minula a kteří film neviděli: Režisérka Šárka Maixnerová poslala herečku Ivanu Lokajovou se skrytými kamerami do Konzultačního a terapeutického institutu Praha (AKTIP). Figurantka zde navštěvovala různé terapie a nasbírala desítky hodin materiálu, jenž pak ve střižně posloužil jako základ zmíněného filmu. Média pak obletělo několik výroků a výjevů z terapií, které dodaly kauze značnou výbušnost. Jsou omílány stále dokola a zdá se, že konec této „masírky“ je v nedohlednu. Spíš to naopak bohužel vypadá, že to je teprve začátek.

Ve filmu zazněly kontroverzní výroky, na kterých byli někteří terapeuti, jak se lidově říká, „uvařeni“. Především Lenka Krutilová dopadla velice neslavně, i když měla do té doby solidní pověst. Po odvysílání dostala okamžitě výpověď a z ostudy má kabát.

Jenže při sledování snímku jsem si jako žurnalista s čtrnáctiletou praxí nemohl nevšimnout, že je na tom všem něco shnilého. Jednostrannost a manipulativnost celého filmu je pro člověka, který ví, jak se dělají umělé kauzy, do očí bijící; to, že mu jde o danou věc a divákovo dobro, pouze předstírá. Podobnou taktiku používá „mainstream“ i v potírání alternativních a nezávislých médií. Principy této propagandy jsou stejné: má plošně očernit vše, co by mohlo konkurovat zajetým strukturám s miliardovým obratem a obrovským vlivem. Ty byly zvyklé mít monopol a znervózňuje je, že ztrácejí klienty. Mění se jen kulisy a detaily. Místo aby se zkoumala podstata, argumentovalo se a divákům i čtenářům byly poskytovány důležité informace pro samostatné rozhodování, udělá se typická „podpásovka“.

V případě alternativních médií se pro očernění celé scény vybere nejsnazší terč v podobě nějakého obskurního webu, který dělají na koleni amatéři, vyzdvihne se konkrétní blábol, špatně přeložená věta či rovnou fantasmagorie, a pak se hodí do jednoho pytle se všemi informacemi, které nezapadají do propagovaného světonázoru. Vše dohromady se pak označí jako dezinformace. U léčitelů to také není zrovna těžké. Jen si do rovnice dosaďte lékaře a farmaceutické firmy, jejichž byznys je nabídkou alternativy ohrožen. Velmi podobnou taktiku použil i tento televizní dokument.

Figurantka v podobě herečky Lokajové na začátku říká, že trpí chronickou únavou a že s tím běhala po doktorech. A tak chce nyní prozkoumat, jak si povede alternativní léčba? To by byl skvělý nápad: nejprve by prošla se skrytou kamerou kolečka u lékařů a poté by totéž udělala s alternativou. Diváci by pak viděli, jak k léčbě kdo přistupuje. Nebo by divákům přiblížila podstatu alternativní léčby a pomohla jim oddělit zrno od plev.

Jenže nic takového se nekonalo. O tom, proč nefungovala léčba u doktorů, což je přitom zcela zásadní věc, v dokumentu nic není, a bez skrupulí štáb vyrazil do jediného (!) alternativního zařízení, institutu AKTIP, který rozebrali na šroubky. Zde předstírala najatá herečka zájem o terapie, ačkoli od počátku procedury sabotovala tím, že nespolupracovala.

Jakmile se terapeutka začala vyptávat na to, jak klientka žije, což je u psychosomatiky pro nalezení příčiny potíží zásadní věc, divila se, proč ji to zajímá. Bez jakékoli snahy si stále stěžovala, že únava nezmizela, aniž by se aspoň jedinkrát zajímala o to, co k její únavě vedlo a co pro to může udělat sama. S takovým přístupem vám nepomohou ani všichni svatí. Je to asi podobné, jako kdybych naběhl do ordinace s větou „pane doktore, jsem tlustý, zhubněte mě“. A po vyšetření (a dvou čokoládách) si stěžoval, že jsem stále tlustý, a tudíž je pan doktor podvodník a celá medicína je k ničemu.

Falešná pacientka oběhla v AKTIPu kolečko, navštívila mnoho procedur, a čekala, až nasbírá vhodný materiál. Mohu vám zaručit, že pokud dělám s někým klasický rozhovor do časopisu, z nasbíraného materiálu mohu vyrobit co nejlepší text, ale při zlém úmyslu bych i sebechytřejšího zpovídaného mohl ukázat naopak v nelichotivém světle. Když dvě hodiny mluvíte, ne každá věta je perla, a při troše snahy a návodných otázkách bych z člověka mohl snadno dostat něco, na čem ho pak ztrapním. A natáčíte-li někoho desítky hodin skrytou kamerou, udělat blbce můžete snadno téměř z kohokoli, například vytrháváním vět z kontextu.

Stejně jako jsou lepší a horší lékaři, existují i lepší a horší terapeuti. Obou druhů je dost, jako ostatně v každém oboru. Úspěšná léčba předpokládá i to, že si klient vybere někoho rozumného, kdo mu vyhovuje.

Média oběhl především výrok hlavní „hvězdy“ filmu, o tom, že manžel „vykadil“ rakovinu. Tato perla, ale i další hloupá či nešťastná prohlášení, včetně lhaní o dosaženém vzdělání, pohřbila nejen kariéru paní Krutilové (z AKTIPu byla okamžitě vyhozena), ale především poškodila celou oblast alternativní medicíny, kterou lidé vyhledávají mimochodem proto, že ta klasická často absolutně a trestuhodně nefunguje.

Jarmila Klímová

Účelem tohoto filmu byl ale právě frontální útok na solar alternativní medicíny. Svědčí o tom nejen jeho koncept, ale i úmyslné a účelové lži, polopravdy a podpásovky, kterých se dopustila nejen režisérka Maixnerová s figurantkou Lokajovou, ale následně i média, která se kauzy chytila a která v tom jedou taky. Primární výstup filmu tak je: blázniví alternativci radí lidem, že – kromě vykadění – mohou rakovinu vyléčit tím, že si najdou milence, nebo že doporučují lidem, ať nechodí na chemoterapii. Je ale velký rozdíl, když terapeutka tímto ilustruje během delšího rozhovoru fakt, že nedobré rodinné vztahy či nefungující manželství neprospívají zdraví a často vedou k tělesným i psychickým problémům, nebo někdo řekne, že se snaží, aby pacienti nemuseli chodit na chemoterapie. To je mimochodem kapitola sama pro sebe, o nebezpečnosti chemoterapie, která nevratně ničí imunitu, se pro jistotu nikde nemluví vůbec.

Když při jedné návštěvě AKTIPu dostala falešná pacientka na začátku detoxikační kapky Joalis, tak aniž by kúru vůbec absolvovala a zajímala se o důvody a další postup, odnesla je do laboratoře a na další terapii už ani nedorazila. Naopak ještě tvrdila, že to nemůže fungovat, protože dostala stejné kapky jako kamarádka na dovolené na jiné potíže. Jenže to se u této základní kúry stává u různých pacientů běžně. Základní kúra je obvykle zaměřená na imunitu a většina lidí má nejvíc zatížená játra i střeva, a tak je nejdřív třeba vyčistit ta. Já společnost Joalis i její produkty znám, a tak to vím, ale kdyby se režisérka zeptala, což úmyslně neudělala, věděla by to taky.

Takzvaná informační medicína fun­­­guje na podobné bázi jako třeba homeopatie – snaží se tělu dodat potřebné informace, aby se mohlo „opravit“ samo. Kapky prý ale podle filmu neobsahují účinné látky a nefungují. Právě zde se přitom autoři filmu dopustili jedné z největších manipulací – preparáty popisují jako léky a zcela ignorují podstatu informační medicíny. Lži byly režisérkou a najatou herečkou opakovány i v následných rozhovorech v médiích a k nim přidány další, ještě zásadnější. Z režisérčiných úst totiž dokonce zaznělo, že na preparáty neexistuje žádná studie, která dokazuje jejich účinnost.

Stát by nejradši zakázal i akupunkturu

Skutečnost? V obou případech zcela opačná. Za prvé, Joalis je zde hodnocen jako lék, přičemž se jedná o bylinný doplněk stravy, navíc opracovaný informační technologií (o ní jsme již několikrát v Šifře psali). A to se nedá měřit chemickým rozborem. Za druhé, Joalis klasickou klinickou studii má, dostupná je přímo na jeho webových stránkách. Klinická studie porovnávala dvě skupiny výrobků – jedny s bylinami a druhé s bylinami a informační složkou. A dokazuje, že ty, které obsahovaly kromě bylin i informační složku, byly ještě o dost účinnější. Když tedy řeknou, že tam není nic, je to stejné, jako kdyby vzali USB disk, dali ho na chemický rozbor a řekli, že na něm nejsou fotky.

Kůň bez látek

Jde o naprosté nepochopení podstaty uzdravování. Vezměte si třeba hipoterapii, což je fyzioterapeutická metoda, která využívá jako pomůcku speciálně připraveného koně, konkrétně pohybu jeho hřbetu v kroku. Pacienti i terapeuti vědí, že to funguje, ale najednou přijde režisérka Maixnerová, sebere koně, pošle ho do laboratoře a řekne, že hipoterapie nefunguje, protože kůň neobsahuje žádné účinné látky.

Další, zde zcela zjevně úmyslné „selhání“ režisérky Maixnerové, která kdysi do AKTIPu sama chodila, spočívá v tom, že se nikoho, od paní Krutilové přes všechny další terapeuty po šéfku centra, vzděláním lékařku Jarmilu Klímovou, na nic nezeptala, vůbec je nekonfrontovala. Jak to myslela ta paní s tou rakovinou? Proč jste to řekla takhle? Ani jedna taková otázka nezazněla. Odvysílám-li tedy nepravdivou informaci, že nějaký preparát nemá klinickou studii (a ta přitom visí na webových stránkách firmy), a vůbec nedám šanci druhé straně se vyjádřit i k dalším lžím, těžko si lze představit drsnější manipulaci s divákem.

Film několikrát manipulativně zdůrazňuje také to, jak je alternativní léčba drahá. Zcela ale přitom ignoruje fakt, že ji nehradí zdravotní pojišťovna a běžné vyšetření u lékaře stojí mnohem víc, jen to není vidět. Třicet tisíc utratila za půl roku, taková hrůza. Ano, když oblezla všechny procedury a ani jednou se nezeptala, co může udělat pro to, aby se zbavila svých potíží, z čeho vlastně pramení. Kolik by asi stálo tolik vyšetření a návštěv specialistů daňového poplatníka? Samozřejmě, několikanásobně víc.

Že šlo o „politickou kauzu“, která má zadupat do země alternativu ke zkostnatělému zdravotnickému systému, je jasné i z načasování dalších událostí. Už pár dní po odvysílání filmu in­formovalo ministerstvo zdravotnictví o tom, že chystá zákon, který bude regulovat léčitelství. A spustila se smršť rozhovorů, článků a vyjádření expertů či naposledy na Aktuálně.cz šéfa lékařské komory Milana Kubka, kteří chrlí jednu urážku a výhrůžku za druhou.

Je pro dnešní dobu typické, že dosud nedostal prostor nikdo, kdo se vyzná v alternativní medicíně a mohl by věci uvést na pravou míru. Nepočítáme-li samozřejmě doktorku Klímovou, šéfku AKTIPu, kterou novináři ochotně grilují.

Kauza běží už několik týdnů a průběh je pořád stejný. Do studia nakluše nějaký zainteresovaný expert, vylije kýbl špíny, zopakuje slavné výroky z filmu a druhá, alternativní strana má smůlu. Takhle se dnes pracuje v médiích běžně: jedna strana je na stránkách či obrazovkách pořád, druhá skoro nikdy, a když, tak jen negativně. Největšími inzerenty jsou farmaceutické firmy a někteří vlastníci médií mají ambice i v českém zdravotnictví, které je tím opravdovým a největším obchodem se zdravím, takže je to vlastně logické.

A tady se skrývá i hlavní důvod toho, proč byl film natočen a v této podobě odvysílán. Cílem je totálně zlikvidovat léčitele a lidi, kteří přemýšlejí o zdraví jinak. Proti alternativě vychází v poslední době jeden článek za druhým, včetně doktorských PR článků, které obsahují mírně řečeno zavádějící informace. V návrhu zákona by měli mít léčitelé trestní odpovědnost za zdraví pacienta, ale jakou odpovědnost mají lékaři?

Smyslem tohoto textu není v žádném případě hájit šarlatány či lidi, kteří se na vlně poptávky po alternativě vezou a dělají svou práci špatně. Ale poukázat na to, co se v pozadí skutečně děje. Takových vykuků a falešných guruů znám víc než dost a z jejich působení se člověku ježí chlupy na těle. Avšak cílem špinavé kampaně není zlikvidovat tato individua, ale hlavně dobré léčitele a lidi, kteří svou práci dělají skvěle.

Lidi nejsou idioti a poznají, když něco funguje. Kdyby to totiž nefungovalo, tak by tam nechodili. Mezi léčiteli – stejně jako jinde – je spousta podvodníků, ale také těch, kteří lidem pomáhají. Někteří mají zvláštní schopnosti, jiní funkční celostní přístup, někdy pomohou kapky, jindy rozhovor, ale i placebo. Ti všichni mají být vytlačeni mimo zákon, a to bude pro zdraví lidí učiněná pohroma, pokud to projde a veřejnost si to nechá líbit.

Jenže přesně tam tento hon na čarodějnice směřuje. Stojí za ním zdravotnicko-průmyslový komplex, od kterého se pacienti začali houfně odvracet, protože nemocných přibývá i přesto, že berou stále více léků. Kdyby totiž zdravotnický systém fungoval, jak má, lidi by nehledali alternativu. Stejně je to i s cenzurou alternativních médií, která nabírá na obrátkách. Kdyby klasická média psala pravdu, nehledali by lidé informace v alternativních médiích. A kdyby alternativní média tolik lhala, proč by je cenzurovali?

Když celou alternativní medicínu mocná farmaceuticko-medicínská lob­by zneškodní, vrátí se lidé zase k nim, i když se nezmění a nezačnou fungovat lépe? Zpočátku a krátkodobě možná ano, pokud nebudou mít jinou možnost. Jestli ale ještě budou živí.

Zdroj: Milan Vidlák, časopis Šifra