Jak zanesený je průměrný český občan, příběh paní J.D.

Paní Bláhová, jste génius!

Ne, že bych o tom někdy pochybovala, ale opět se mi dostal do rukou důkaz, že to děláte dobře. Teprve včera jsem si byla v nemocnici pro výsledky MR z července.

Cystu v dutině, kterou jste mi měřila, mi potvrdily včera výsledky magnetická rezonance z července, na které jsem byla o dva dny dříve než u Vás v Brně. Vy jste mi ale na rozdíl od lékařů přesně vyměřila, jaká cysta to je. A tím bych chtěla začít svůj příběh, jak jsem Vám slíbila. Nebude to klasický příběh, jak jsem Vám posílala příběh své vnučky, kterou jste nám zachránila (příběh je pod názvem Vnučka v příbězích od klientů).

Začala bych od svého mládí. Když jsem byla malé dítě, koulela jsem očima, škrkala zuby, křičela ze spaní, bála se tmy a počůrávala se (vím z vyprávění, byla jsem moc malá). Tehdy doktor, starý praktik, na kterého se rodiče po nějaké době obrátili, okamžitě přikázal dát vodičku na odčervení. A to prý v nočníku pak moji rodiče viděli věci! Jsem starší ročník, tehdy se na to dbalo. Dospívání a pubertu přeskočím, vše proběhlo bez potíží. Mládí jsem trávila v lese, jezdila na tábory, kde byla hejna komárů, jedli jsme neomyté borůvky, jahody. Koupali se v rybních. Bydleli jsme prostě na vesnici.

Později začaly problémy. Velké problémy. Gynekologické, které bych nepřála nikomu. Ty se se mnou táhly mnoho let, protože doktoři léčili kvasinkovou infekci a od Vás vím, že to bývají spíše trichomonády. Nepomohlo ani to, že se léčil i partner, bylo to pořád dokola. Vše skončilo až po několika letech, kdy nám doktor předepsal Entizol. Vůbec nikdo z doktorů kromě něj netušil, že za všemi mými gynekologickými problémy jsou prvoci.

Dá se říct, že se dnes, ve svých 58 letech, cítím lépe, než za mlada.

Pořád jsem navštěvovala doktory kvůli potížím se žaludkem, pořád jsem naprázdno krkala (jeden chytrý pan doktor řekl, že mi jdou větry vrchem), bolel mě žaludek, každý měsíc mě opakovaně bolelo v krku. Málem mě odrovnali antibiotiky, které jsem dostávala každý měsíc. Brala jsem léky na žaludek, na žlučník, na slinivku, na játra. Brala jsem léky na štítnou žlázu. Několik let mě bolelo levé rameno, takovým způsobem, že jsem nemohla spávat. Brala jsem analgetika, chemoterapeutika. Měla jsem problémy s močovým měchýřem. Problémy gynekologické. Potila jsem se, jak se u nás říká, „jako dveře od chlíva“.

Kolegyně v práci byla několikrát svědkem toho, že jsem začala kýchat, začalo mě lechtat v nose, že se to nedalo vydržet, a pak mi začalo slzet oko. Když se mě zeptala, co to jako je, tak jsem jí, nic tehdy netuše, říkala, že mi tam leze nějaká potvora.

Jednou v noci jsem se s hrůzou vzbudila a dusila se, protože jsem nemohla dýchat, zužoval se mi zevnitř krk tak moc, že mi tam zůstala jenom skulinka a já začala úplně panikařit, držela jsem se za něj a mačkala a tahala se za něj a chtěla jsem někoho vzbudit, ať mi pomůže, trvalo to několik minut, pak vše pominulo, krk se uvolnil, já začala normálně dýchat, začalo mi svědění v nose, kýchala jsem a opět mi začalo slzet oko a pak byl klid.

V uchu mi začal cvrkat „cvrček“a začala jsem hluchnout. Dnes mám na obou uších v průměru 40% hluchotu. Už jsou na nich nenávratné škody.

Takhle jsem přežívala, dá se říci, celé své mládí a střední věk. Stále jsem řešila zdravotní problémy. Až mi bylo trapně, že pořád někde škemrám, ať mi někdo pomůže. Nechala jsem si sestrojit malinký zapper dle návodu Clarkové. Ten mi ulevoval alespoň od bolestí v krku. Jak říkám, necítila jsem se po zdravotní stránce vůbec dobře. Ale život mi připadal krásný pořád. Jsem pozitivně naladěná, takže okolí si ničeho nevšimlo. Doktorka se snažila pomoct, ale vůbec neměla šajnu! Já taky ne.

A pak se mi narodila vnučka. A díkybohu jsem objevila Vás.

Když jsem šla poprvé na měření – je to už skoro 6 let (ano, tak dlouho mi trvalo, než jsem se všeho zbavila), nebylo to k Vám, protože jste měla plno. Paní, co mě poprvé měřila, mi naměřila takové příšernosti v dutinách, uších, ve střevech, na nervové soustavě, močovém měchýři, plicích, prostě všude, že jsem jí zprvu nechtěla vůbec věřit. Ovšem Vy jste mi tenkrát, po mém hysterickém dotazu jestli je to vůbec možné, s klidem a trochu ironicky odpověděla, že je to běžná snůška v těle českého občana, Středoevropana v 21. století, opečovávaného naším ,,vyspělým“ zdravotnictvím“.

Já to mám pořád schované na papírku, kam mi to tenkrát napsala: škrkavky-všude (to asi bylo to kýchání a slzení oka a také migrace do dutin, proto zúžení krku zevnitř a pocit dušení. Dále motolice, háďátka střevní, borrelie, měchovec, měchožil zhoubný i větvený, kandida, adenovirus a papillomavirus. Na ten jsem bohužel dojela, protože jsem neměla žádnou imunitu, díky těm všem zátěžím v těle, takže jsem po operaci rakoviny čípku děložního. Plasmodia jsme spolu vyřešily až později.

No a pak se začalo. Opakovaně antihelmintika, samozřejmě když jsem to měla všechno v sobě skoro 50 let, jsem nepočítala, že to půjde jednoduše. Antihelmintika jsem snášela dobře. Jenže, jak Vy říkáte, je to jako matrjošky. Takže se rojily nové a nové zátěže ze zátěží likvidovaných. Pořád dokola, pořád dokola. Nejvíc ze všeho mě potrápili prvoci a to už jsem jezdila na měření k Vám, protože jsem byla opakovaně infikovaná a Vám se to nezdálo, tak jste si udělala místečko. A pak jste řekla, že to není možné, že je mám pořád dokola. A pak jsme na to přišly-bohužel nám v zaměstnání z kohoutků tečou prvoci! Netvrdím, že jsou ve vodě jako takové, ale budova je hodně stará a nikdy se neměnilo vodovodní potrubí. Já dříve nepila nic jiného než vodu z kohoutku. Proto mi bylo pořád tak divně, tak zle, tak nemocně, tak nepopsatelně špatně. Opravdu špatně. Dnes se jí ani nedotknu, na ruce mám mycí gel, vodu na kávu si vařím nejméně 5 minut, na pití si nosím z domu. Jsme malá budova a moc lidí tady má velké zdravotní problémy, moc lidí má rakovinu.

Dodnes mě jímá hrůza, co jsem to své malé vnučce dávala pít, protože jako správná babička jsem dodržovala pitný režim dítěte, když za mnou chodila, a chodila za mnou hodně často. Nic netuše jsem jí dávala pít něco, co ji málem zabilo, a to nepřeháním. Příběh Vnučka je toho důkazem.

Mé tělo jsme vyčistily. Stálo to hodně úsilí, trpělivosti. Ani po finanční stránce to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Ale nelituji a nikdy litovat nebudu. A kdo tvrdí, že jsou paraziti v lidském těle užiteční, je vůl!

Pak už jsme my dvě řešily pouze hlavu, kam se mi některé potvůrky schovaly do dutin, a v hlavě mi začalo hučet. Také mi postupně začal odcházet čich. Magnetickou rezonanci, která ukázala cystu, dělali před poslední návštěvou u Vás. Pak jsem začala poslední kolečko Vámi doporučených antihelmintik, takže doufám, že jsem se zbavila i těch tří potvor v dutinách, které jste mi naměřila. Teď čekám, až se vše vyčistí, usadí a urovná. Pak se uvidí. Jsem ráda, že vím, kam se můžu obrátit o radu a pomoc. Shrnutí – dnes jsem bez léků a bez bolestí!

S úctou a velkým díky J. D.