Celoživotní potíže, příběh paní J. D.

Paní Bláhová, jste génius!

Ne, že bych o tom někdy pochybovala, ale opět se mi dostal do rukou důkaz, že to děláte dobře. Teprve včera jsem si byla v nemocnici pro výsledky MR z července.

Cystu v dutině, kterou jste mi měřila, mi potvrdily včera výsledky magnetická rezonance z července, na které jsem byla o dva dny dříve než u Vás v Brně. Vy jste mi ale, na rozdíl od nich, přesně vyměřila, jaká cysta to je. A tím bych chtěla začít svůj příběh.

Začala bych od svého mládí. Když jsem byla malé dítě, koulela jsem očima, skřípala zuby, křičela ze spaní, bála se tmy, počůrávala se. Vím to z vyprávění, byla jsem moc malá. Tehdy doktor, starý praktik, na kterého se rodiče po nějaké době obrátili, okamžitě přikázal dát vodičku na odčervení. A to prý v nočníku pak moji rodiče viděli věci! Jsem starší ročník, tehdy se na to dbalo. Dospívání a pubertu přeskočím, vše proběhlo bez potíží. Mládí jsem trávila v lese, jezdila na tábory, kde byla hejna komárů, jedli jsme neomyté borůvky, jahody. Koupali se v rybních. Bydleli jsme prostě na vesnici.

Později začaly problémy. Velké problémy. Gynekologické, které bych nepřála nikomu. Ty se se mnou táhly mnoho let, protože doktoři mi léčili jen kvasinkovou infekci a od Vás vím, že jsou to trichomonády. Nepomohlo, že se léčil i partner, bylo to pořád dokola. Vše skončilo až po několika letech, kdy nám doktor předepsal Entizol. Vůbec nikdo z doktorů kromě něj netušil, že za všemi mými gynekologickými problémy jsou prvoci.

Dá se říct, že se dnes, ve svých 58 letech, cítím líp, jak za mlada.

Pořád jsem navštěvovala doktory kvůli potížím se žaludkem, pořád jsem naprázdno krkala, bolel mě žaludek. Každý měsíc mě opakovaně bolelo v krku. Lékaři mě málem odrovnali antibiotiky, dostávala jsem je každý měsíc. Brala jsem léky na žaludek, na žlučník, na slinivku, na játra. Brala jsem léky na štítnou žlázu. Několik let mě bolelo levé rameno, ale takovým způsobem, že jsem nemohla spávat. Brala jsem analgetika, chemoterapeutika. Měla jsem problémy s močovým měchýřem, problémy gynekologické. Potila jsem se, jak se u nás říká, „jako dveře od chlíva“.

V noci jsem se s hrůzou budila a dusila se, protože jsem nemohla dýchat, zužoval se mi zevnitř krk tak moc, že mi tam zůstala jenom skulinka, a já začala úplně panikařit, držela jsem se za něj, a mačkala a tahala se za něj, a chtěla jsem vzbudit někoho, ať mi pomůže, trvalo to několik minut, pak vše pominulo, krk se uvolnil, já začala normálně dýchat, začalo mi svědění v nose, kýchala jsem, začalo slzet oko a pak byl klid. V uchu mi začal cvrkat „cvrček“. A začala jsem hluchnout. Dnes mám na obou uších v průměru 40% hluchotu. Už jsou v nich nenávratné škody.

Takhle jsem přežívala, dá se říci, celé své mládí a střední věk. Až mi bylo trapně, že pořád někde škemrám, ať mi někdo pomůže. Načetla jsem někde a nechala si sestrojit malinký zapper dle návodu Clarkové. Ten mi ulevoval alespoň od bolestí v krku.

A pak se mi narodila vnučka. A díkybohu jsem objevila Vás.

Když jsem šla poprvé na měření – je to už skoro 6 let, šla jsem k Vaší kolegyni, protože jste měla plno. Paní, co mě poprvé měřila, mi naměřila takové příšernosti v dutinách, uších, ve střevech, na nervové soustavě, močovém měchýři, plicích, prostě všude, že jsem jí zprvu nechtěla vůbec věřit. Ovšem Vy jste mi tenkrát, po mém hysterickém dotazu jestli je to vůbec možné, s klidem odpověděla, že je to běžná snůška v těle českého pacienta, opečovávaného klasickou medicínou.

V 21. Století. Já to mám pořád schované na papírku, kam mi to tenkrát kolegyně napsala.

No a pak se začalo. Opakovaně antihelmetika, samozřejmě když jsem to měla všechno v sobě skoro 50 let, jsem nepočítala, že to půjde jednoduše. Antihelmetika jsem snášela dobře, ale potíže se vracely. Nejvíc ze všeho mě potrápili prvoci, a to už jsem jezdila na měření k Vám, protože jsem byla opakovaně infikovaná a Vám se to nezdálo, tak jste si udělala místečko. A pak jsme na to přišly. Bohužel nám v zaměstnání z kohoutků teče kontaminovaná voda. Budova je hodně stará a nikdy se neměnilo vodovodní potrubí. Já dříve nepila nic jiného než vodu z kohoutku. Proto mi bylo pořád tak divně, tak zle, tak nemocně, tak nepopsatelně špatně. Dnes se jí ani nedotknu, na ruce mám mycí gel, vodu na kávu si vařím nejméně 5 minut, na pití si nosím z domu. Jsme malá budova a moc lidí tady má velké zdravotní problémy, moc lidí má rakovinu.

Dodnes mě jímá hrůza, co jsem to své malé vnučce dávala pít, protože jako správná babička jsem dodržovala pitný režim dítěte, když za mnou chodila, a chodila za mnou hodně často. Nic netuše jsem jí dávala pít něco, co ji málem zabilo, a to nepřeháním. Příběh Vnučka je toho důkazem.

Mé tělo jsme vyčistily. Stálo to hodně úsilí, trpělivosti. Ani po finanční stránce to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Ale nelituji a nikdy litovat nebudu. A kdo tvrdí, že jsou paraziti v lidském těle užiteční, je hlupák!

Teď čekám, až se vše vyčistí, usadí a urovná. Jsem ráda, že vím, kam se můžu obrátit o radu a pomoc.

Shrnutí – dnes jsem bez léků a bez bolestí!

S úctou a velkým díky

J. D.