Royal Raymond Rife – geniální vědec, kterého chtějí vymazat z historie
Royal Raymond Rife byl geniální vědec a mikrobiolog, který vyvinul optický mikroskop, poskytující zvětšení a rozlišení, které nebylo do dnešních dní překonáno. Mikroskop byl schopný přes zvláštní křemennou optiku získat velmi vysoké rozlišení. Jeho mikroskopy předčily teoretické limity obyčejného viditelného světla v mikroskopii. Byl dalším z celé řady géniů, jimž se globální systém snažil všemi možnými nátlakovými prostředky znemožnit předat lidstvu jejich úžasné výzkumy. V tomto případě si globálně mocenský systém dal skutečně záležet, protože jeho jméno bylo vyňato ze všech lékařských a vědeckých vyhledávačů. Jeho práce je totiž natolik převratná, že zavedení jeho výzkumu do praxe by prakticky znamenalo vyléčení všech známých virových a bakteriálních nemocí na planetě včetně rakoviny.
V roce 1920 dokončil stavbu prvního virového mikroskopu na světě. V roce 1933 zdokonalil tuto technologii a postavil neuvěřitelně komplexní univerzální mikroskop, který měl téměř 6000 součástí a byl schopný zvětšit na 60 000 násobek normální velikost. S tímto unikátním mikroskopem se Rife stal prvním člověkem na světě, který viděl živé viry, a po dlouhou dobu bylo jeho zařízení jediné, které něco podobného mohlo ukázat.
Moderní elektronové mikroskopy okamžitě zabíjejí to, co je zkoumáno a potom můžeme sledovat jen mrtvé zbytky organizmů.V Rifeho mikroskopu bylo v reálném čase vidět, jak viry mění formu a množí se, reagují na karcinogenní látky a jak se zdravá buňka mění v buňku rakovinnou.
Rife nejprve pečlivě identifikoval spektroskopem individuální podpis každého mikroorganismu, potom pomalu otáčel křemenným optickým hranolem, až dosáhl potřebné vlnové délky, která dopadla na zkoumaný mikroorganismus. Tak mohl stanovit příslušnou frekvenci, na které oscilují jednotlivé organizmy. Každá molekula totiž osciluje svojí vlastní frekvencí. Neexistují dvě molekuly, které by měly stejnou frekvenci nebo energetický podpis. Rezonance zesílí vyzařování stejně, jako když se sloučí dvě oceánské vlny.
Mikroorganismus, který je normálně neviditelný pří denním světle, se najednou rozzáří a stane se viditelným, když je ozářen frekvencí a rezonancí shodnou s jejich vlastním spektroskopickým podpisem. Rife byl tak schopen sledovat jinak neviditelné organismy, jak napadají tělesné tkáně a viděl je tak, jak je nemohl vidět nikdo jiný běžným mikroskopem.
Více než 75% organismů, které mohl vidět Rife ve svém mikroskopu, jsou viditelné pouze v ultrafialovém světle. Ale ultrafialové světlo lidské oko nevidí. Rife překonal toto omezení použitím techniky, která se stala běžnou s příchodem rozhlasového vysílání. On osvětlil mikroorganismus, (obvykle virus nebo bakterii) dvěma různými frekvencemi ultrafialového světla, které rezonovalo s jeho spektrálním podpisem. Tyto dvě vlnové délky vyprodukovaly interferenci, kterou sloučil dohromady. Tato interference již měla takovou vlnovou délku, že již byla v rozsahu spektra, viditelného lidskému oku. Takto udělal Rife mikroorganismy (bakterie a viry) viditelné bez jejich zabití způsobem, které ani dnešní elektronové mikroskopy neumožňují.
V roce 1930 byl Rife již tak daleko před svými kolegy, že nemohli pochopit, jak to vše vlastně dělá, a proto často cestovali za ním do jeho laboratoře v San Diegu, aby si prohlédli jeho mikroskop.
Royal Rife poprvé identifikoval lidské rakovinové viry již v roce 1920. Rife udělal více než 20 000 neúspěšných pokusů s transformací normální buňky do buňky nádorové. Nakonec při pokusech uspěl a ozářený rakovinový vir prošel přes ultra jemný filtr a byl vstříknut do těla laboratorních zvířat. Ze stejné kultury potom Rife následně po sobě vytvořil 400 nádorů na laboratorních zvířatech. Vše bylo pečlivě zaznamenáno, nafoceno a nafilmováno. Rife pojmenoval rakovinný vir Cryptocides primordiales (BX).
Rife dostával velice málo ocenění za své monumentální objevy – byl nenáročný vědec, který se spíše věnoval svým objevům, než pověsti a slávě. Jeho odpor k lékařské politice (který si mohl dovolit, díky svým mecenášům) ho později zanechal v nevýhodě, když ho mocné síly napadly. Vlivem mocných lidí z farmaceutického průmyslu, bylo vyřazeno jeho dílo z lékařských písemností a proto není divu, že o něm dnes ví minimální počet lidí.
Mnoho lékařů a vědců od té doby potvrdilo objev rakovinového viru a jeho mnohotvárnou povahu. Bylo provedeno mnoho dalších laboratorních experimentů, včetně použití mikroskopu Gastona Naessense. Rife také pracoval společně s mnoha špičkovými vědci a lékaři té doby, kteří potvrdili nebo schválili různé oblasti jeho práce. Zde jsou některá jména: E.C Rosenow (dlouholetý šéf bakteriologické kliniky v Mayo), Arthur Kendall (ředitel Northwestern Medical School), Dr. George Dock (mezinárodně uznávaný lékař), Alvin Foord (slavný patolog), Rufus Klein-Schmidt (prezident USC), R.T. Hamer (ředitel Paradise Valley Sanitarium), Dr. Milbank Johnson (ředitel AMA Southern Kalifornia), Whalen Kortison (hlavní lékař Santa Fe Railway), George Fischer (dětská nemocnice New York), Edward Kopps (Metabolic Clinic, La Jolla), Karl Meyer (Hooper Foundation, S.F.), M. Zite (Chicago University) a celá řada dalších vynikajících odborníků.Rife ignoroval veškeré diskuze a místo toho se soustředil na vylepšení své metody ničení virů. K zabití virů používal stejný princip jako na jejich zviditelnění. Tím principem je rezonance. Zvětšoval sílu jejich přirozené frekvence, na které rezonují, až došlo k jejich deformaci a rozkladu. Tato frekvence byla Rifem nazvána jako smrtelný oscilační poměr, nebo také „MOR“ a při tomto procesu absolutně nedocházelo k žádnému poškození okolních tkání.
Tento princip může být demonstrován tak, že při použití určité frekvence, můžeme rozbít skleničku na víno. Je tomu tak proto, že sklenice rezonuje na určitém přesném kmitočtu, která se dostane do rezonance. Vše ostatní má jinou frekvenci a proto je zničena pouze sklenice. Existují doslova stovky trilionů rezonančních frekvencí a každá molekula určitého druhu má svojí vlastní frekvenci.
Rife pracoval po mnoho let a někdy i 48 hodin bez přestání, než objevil frekvence, které zničí původce například oparů, dětské obrny, míšní meningitidy, tetanusu, chřipky a dalších choroboplodných mikroorganismů.
V roce 1934 universita v jižní Kalifornii jmenovala zvláštní výzkumný lékařský výbor, který měl sledovat skupinu šestnácti pacientů smrtelně nemocných rakovinou, kterým již tehdejší medicína nedokázala pomoci. Léčba byla prováděna v krajské nemocnici v Pasadeně v Kalifornii. Tým zahrnoval skupinu lékařů a patologů a jejich úkolem bylo zkoumat pacienty a prověřit, zda zůstanou naživu při použití Rifeho přístroje alespoň po dobu 90 dní.
Po uplynutí 90 dní učinil výbor takovýto závěr: celých 86,5 % pacientů bylo úplně vyléčeno, zbývajících 13,5 % pacientů se plně vyléčilo v průběhu dalších 4 týdnů. To znamenalo, že celkový úspěch Rifeho léčebné technologie byl 100 %.
Tento „pokus“ byl pečlivě zdokumentován a dopodrobna popsán. Celá léčba spočívala v tom, že pacienti se dostavili třikrát týdně do místnosti, kde byl umístěn Rifeho generátor frekvencí s plazmovou trubicí. Každý pacient byl při jedné návštěvě vystaven tříminutovému působení tohoto generátoru.
To bylo celé léčení, žádné pilulky či roztoky, které jsou vznešeně nazývány chemoterapií.
Dne 20. listopadu 1931 byl pořádán v Pasanedě na majetku Dr. Milbanka Johnsona banket na počest Royala Raymonda Rifeho. Banketu se zůčastnilo 44 nejrespektovanějších lékařských autorit té doby a oslavoval se konec všech nemocí. Ale již v roce 1939 většina z těchto doktorů a vědců, popírala, že by se někdy s Rifem setkala. Co se to stalo, že tolik brilantních lidí, začalo mít paměťovou vadu? Vypadá to, že se zprávy o Rifeho zázracích se smrtelně nemocnými pacienty, dostali do špatných uší. Co by se stalo, kdyby byl objeven lék na všechny nemoci? Konec farmaceutického průmyslu.
Nejprve byl učiněn pokus, od Rifeho koupit jeho vynález. Není těžké uhodnout, jak by jeho vynález skončil. Podobných vynálezů, které by obrovskou měrou přispěli k dobru a prospěchu celého lidstva, leží v trezorech na tisíce. Morris Fishbein byl vyslán jako zástupce AMA (Americké lékařské asociace) s nabídkou, kterou Rife údajně, nemůže odmítnout. Rife však odmítl.
Fishbein pochopil, že strategie obvinění by v případě Rifeho selhala. Rife nemohl být zatčen za provozování praxe bez licence. A soud by při smyšleném obvinění musel čelit desítkám svědeckých výpovědí nejlepších lékařských kapacit, s kterými Rife pracoval. A obhajoba by nepochybně použila na obranu nezvratitelné praktické úspěchy při použití jeho léčby.
To poslední, co by farmaceutický průmysl chtěl, je veřejné líčení s člověkem, který léčí rakovinu se 100 % úspěchem a používá k tomuto léčení jen malé množství elektřiny. To by u celého národu mohlo vzbudit myšlenku, že nepotřebují léky. Nakonec Rife strávil celá desetiletí tím, že si vedl pečlivou evidenci svých výzkumů, včetně filmové a fotografické dokumentace. Byla potřeba jiná taktika.První, co bylo podniknuto, bylo postupné rozkradení psaných záznamů, filmů a fotografii z Rifeho laboratoře. Viník krádeží se nikdy nenašel.
Když se Rife snažil obnovit svá chybějící data (v době, kdy nebylo možné udělat fotokopie ani použít počítače), někdo se snažil odstranit jeho drahocenné virové mikroskopy. Tyto mikroskopy někdo ukradl. Ještě před tím zničil úmyslně založený požár do základu Burnettovu laboratoř v New Jersey, zrovna v době, kdy se vědci připravovali oznámit potvrzení úspěšnosti Rifeho práce. Další pohroma ale přišela později, když policie nezákonně zabavila zbytek dokumentace z Rifeho padesátiletého výzkumu.
Potom v roce 1939 pomáhali agenti farmaceutických společností Philipu Hoylandovi ve strojeném procesu proti jeho vlastním společníkům ve firmě Beam Ray Corporation. Tato společnost byla jediná, která tehdy dokázala zhotovit Rifeho přístroje. Sám Rife nebyl členem této společnosti. Společnost byla zruinována náklady na soudní výdaje a dostala se do konkurzu. Během velké krize potom společnost definitivně zanikla.
Co se dělo dále v nemocnicích a výzkumných centrech, kde se s úspěchem zkoušela Rifeho léčba? Lékaři a vědci se samozřejmě snažili bránit Rifeho úspěšný vynález, ale nemohli si dovolit ztrátu dotací a nemocničních privilegií.
Byly vynaloženy velké finanční částky na to, aby ti kdo znali Rifeho terapii, zapomněli na to, co viděli. Žádná částka nebyla dost vysoká k potlačení této technologie. Ošetřování lidí s rakovinou je skutečně velice výnosný obchod.
Například Arthur Kendall, ředitel Northwestern School Medicíně, který pracoval s Rifem na léčení rakovinových nádorů, dostal částku 250 000 dolarů a odjel do Mexika. To byla v té době skutečně velká částka peněz.
Také Dr. George Dock, jako další prominentní osoba, která spolupracovala s Rifem, byl umlčen enormní částkou peněz a Americká lékařská asociace mu věnovala ty největší pocty. Také Dr. Couche a Dr. Milbank Johnson, kteří s Rifem spolupracovali, se vrátili k předepisování léků.
Po ukončení této záležitosti lékařské časopisy, ovládané Americkou lékařskou asociací, nevydali již ani zmínku o Rifeho úspěšné terapii. Proto celé generace studentů promujících na lékařských fakultách neslyšeli ani zmínku o Rifeho revolučních objevech v lékařství.
Velikost a rozsah tohoto zločinu je nedozírný a jedná se o největší hromadnou vraždu v historii lidstva. Umřelo již více lidí než v obou světových válkách. Kolik lidí již za celá desetiletí přišlo zbytečně o život a kolik lidí ještě zbytečně zemře?
V současné době v celém světě, umírá na rakovinu přes 5 000 000 lidí ročně. Jen u nás v ČR, umírá 76 lidí na rakovinu za den, což je za rok více jak 27 000 lidí. Se vzrůstajícím počtem nemocných úměrně stoupají i zisky farmaceutických společností, jež v dnešní době dosahují astronomických částek.
Rife byl také svědkem fenomenálního růstu American Cancer Society, Salk Foundation a dalších společností, které se zabývají léčením nemocí a které on ve svých laboratořích v San Diegu, vyléčil již dávno před tím. V jednom období bylo předloženo ke schválení 176 500 léků proti rakovině. Stačilo, když lék vykazoval úspěchy pouze v jedné šestině jednoho procenta, aby mohl být schválen k prodeji. Když pacient umřel na příznaky způsobené léky, léčba byla zaznamenána jako úspěšná, nebo částečně úspěšná, protože pacient nezemřel na rakovinu. Realita byla taková, že léky zabíjeli pacienty dříve než choroba.
Bylo dosaženo toho, že Rifeho celoživotní práce a objevy byly ignorovány a nikdo o nich nevěděl. Když bylo tohoto dosaženo, Rife byl otřesen a ztratil zájem o další práci a řešil svojí bolest pitím alkoholu. Otupoval tím své vědomí, které se nemohlo srovnat s tím, že půl století pracoval zbytečně a výsledek jeho práce je ignorován, zatímco dál pokračuje utrpení milionů lidí jen proto, aby nějaká malá skupina chamtivých lidí měla obrovské zisky.
V roce 1971 Royal Rife umírá na požití diazepamu společně s alkoholem. Možná že to byly jeho frekvence, které mu pomohli, aby se dožil tak vysokého věku i přes to, že nadměrně požíval alkohol.
Naštěstí Rifeho smrt neznamenala konec elektronické léčby. Několik lékařů a vědců zrekonstruovalo jeho frekvenční přístroje a udržela tak naživu jeho myšlenku. Rifeho technologie se stala znovu veřejně známou v roce 1986. Bylo to hlavně díky knize Barryho Lynese s názvem „Rakovinná léčba která fungovala“ (The Cancer Cure That Worked). Ke slovu se dostal i další materiál s Rifeho práce.
Dnes jsou Rifeho přístroje, ale v novém provedení opět na trhu. Přístroje jsou různé, od jednoduchých až po složité a tomu odpovídá i cena. Při použití přístroje je naprosto rozhodující možnost nastavit přesnou frekvenci, jinak jsou výsledky rozporuplné, nebo žádné. Jen přesně nastavená frekvence se může dostat do rezonance s mikroorganismem určitého druhu a na tom závisí úspěch.
Bohužel tato technologie i v dnešní době není povolena pro lékařské účely a mohou ji používat pouze veterináři na nemoci zvířat. Lékaři, používajícímu tuto metodu, který upadne v nemilost mocných, hrozí ztráta lékařského diplomu. Pokud by dál provozoval lékařskou praxi, dostane se do konfliktu se zákonem a může skončit ve vězení. Do podobných problémů se dostala i vynikající lékařka a jedna z nejvýznamnějších žen naší doby Dr. Hulda Regehr Clarková a skončila na nějaký čas ve vězení – nikdy však nebyla jakýmkoliv soudem pravomocně odsouzena.
Paní Clarková rozhodně nebyla sama, kdo utrpěl podobnou šikanu. Od dob středověku je zde ale možné spatřit již určitý pokrok – kacíř už není upalován, ale pouze vězněn, pouze někdy zde umírá na „selhání srdce“.