Skutečný důvod, proč je pšenice toxická – a není to lepek ani šlechtění
Zmatení rodiče se diví, proč u jejich dětí někdy nastane autoimunní reakce po konzumaci pečiva a jindy ne. Důvodem je skutečnost, že není pšenice jako pšenice, a dokonce to nesouvisí s tím, o jaký druh pšenice se jedná, ani to, zda obsahuje lepek nebo ne. Problém tkví v něčem úplně jiném.
Sklizeň obilí. Obraz Léto (1601) od malíře Abela Grimmera
Příběhy jsou už příliš časté, než abychom je mohli ignorovat
Já sama jsem se dlouho divila, proč u nás doma může můj manžel jíst mnou připravené pečivo, ale když sní v restauraci jediný rohlík, mívá zažívací potíže.
Se pšenicí, o které široká veřejnost neví téměř nic, očividně něco není v pořádku.
Problém sahá daleko za pojmy „organická“ či „neorganická“, „lepek“ či „hybridní pšenice“.
To z toho důvodu, že tatáž běžná pšenice nevyvolává žádné symptomy u osob, které konzumují pšeničné výrobky v jiných městech, zemích či v rozdílných částech světa
Co se tedy stalo s pšenicí?
Poměrně dlouhou dobu jsem měla podezření, že pšenice hlavně z USA je nepochybně geneticky modifikovaná.
Stále častěji se však objevuje i v jiných zemích, dokonce i tam, kde není pěstování GM povoleno. Zodpovědné jsou za to exporty, ať už přímo pšenice nebo mouky, případně výrobků z ní.
Geneticky modifikovaná pšenice, která se nenápadně vkradla do potravinářského průmyslu, se zdála být jediným smysluplným vysvětlením různých zkušeností, o kterých jsem slyšela.
Přemýšlela jsem, že příčinou nemůže být lepek či hybridní pšenice, protože lepek i hybridní pšenice se konzumovaly už tisíce let.
Jednoduše nedávalo smysl, aby toto bylo důvodem, proč má najednou za posledních 5-10 let tolik lidí obecně problémy s lepkem a konzumací pšeničných výrobků.
Skutečná příčina toxicity pšenice
Konečně jsem přišla na odpověď, když jsem byla na večeři s jedním známým, který má velmi dobré zkušenosti s procesem zpracování pšenice.
Začala jsem sama zkoumat problematiku pšenice, a zcela upřímně, z mých zjištění jsem zůstala šokovaná.
Dobrou zprávou je, že důvodem, proč se stala pšenice v poslední době tak toxickou, není její genetická modifikace, jak jsem se původně obávala (díky bohu!).
Ale špatnou zprávou je, že problém spočívá ve způsobu žně pšenice běžnými zemědělci.
Předtím, než si to přečtete, bych vám radila si raději sednout. Zažila jsem lidi, kteří se po vyslechnutí informací o sklizni pšenice rozplakali hrůzou.
Sklizeň pšenice je doslova hrůza
Podle protokolu o sklizni pšenice se pšeničné pole několik dní před sklizní polévá herbicidním přípravkem Roundup.
Proč? Protože vysušená, mrtvá pšenice méně opotřebovává kombajny a zemědělské stroje a umožňuje rychlejší, snadnější a větší žeň.
Přípravek Roundup a jiné herbicidy obsahují účinnou smrtící látku glyfosát. Používá se na vysušení pšenice a ječmene několik dní před sklizní a začali ho používat už v roce 1980.
Od té doby se za posledních 15 let stal rutinní záležitostí u většiny zemědělských společností. Jak jsme již uvedli, používá se jako vysušující prvek 7 až 10 dní před sklizní.
Dr. Stephanie Seneffová je členkou Institutu Technologie v Massachusetts (MIT) a věnuje se problematice pšenice do hloubky. Nedávno přednášela na konferenci o výživě v Indianopolis.
Podle jejího tvrzení vysušování neorganické úrody pšenice glyfosátem jen několik dní před sklizní přišlo do „módy“ koncem 90. let. Výsledkem je, že většina neorganické pšenice (hlavně v USA, ale zřejmě i v jiných zemích) je nyní kontaminovaná.
Dr. Seneffová vysvětluje, že když vystavíte pšenici jedovatým chemikáliím, jakou je i glyfosát, pšenice tak ve skutečnosti vytvoří více semen, výsledkem čehož je o něco větší úroda:
„Pšenice se doslova „změní na semínko“ těsně předtím, než umře. Při svém posledním výdechu uvolní semínko,“ tvrdí Dr. Seneffová.
Podle resortu zemědělství v USA se herbicidy v roce 2012 použily u 99 % tvrdé pšenice, 97 % jarní pšenice a u 61 % zimní pšenice.
Od roku 1998 to představuje nárůst použití herbicidů o 88 % pro pšenici tvrdou, 91 % pro jarní pšenici a 47 % pro zimní pšenici.
Pěstitel pšenice Keith Lewis o použité metodě říká:
„Pěstuji pšenici již 50 let. Vím o jedné velmi často používané metodě, a to že herbicid Roundup (glyfosát) se používá těsně před sklizní.
Roundup je vyvinut na to, aby se zbavil plevele v období před sklizní.
Společnost Monsanto, výrobce herbicidu Roundup, tvrdí, že pokud herbicid použijeme u pšenice, jejíž vlhkost zrna je více než 30 %, pšenice tak rychleji dozraje do klasů.
Zemědělci mají tuto metodu v oblibě, protože Roundup zahubí pšeničnou rostlinu, čímž umožňuje dřívější žně.“
Dále uvádí:
„Pšeničné pole často dozrávají nerovnoměrně, a proto se před sklizní používá Roundup, aby se zelenější části polí vyrovnaly tím dozrálejším. Výsledkem je, že na méně vyzrálých polích se Roundup dostává přímo do zrna, které je pak takto i sklizené.“
„Taková sklizeň však není povolena. Zemědělci to nazývají „vysušování“.
Lidé, kteří konzumují výrobky z pšeničné mouky, tak nepochybně konzumují i nepatrné dávky Roundupu. Je zajímavé, že ječný slad, který se používá při výrobě piva, je stažen z trhu, když se u něj zjistí postřik Roundupem před sklizní.
Čočka a hrách jsou také staženy z trhu, pokud je u nich prokázán postřik Roundup před sklizní… ale u pšenice to neplatí.
Tato metoda zemědělců mě značně znepokojuje a měla by více znepokojovat i konzumenty pšeničných výrobků.“
Rozšiřování praktiky toxické sklizně pšenice do dalších zemí
Uvedená praxe však není rozšířena jen v USA.
Agentura pro Potravinové standardy ve Spojeném království informovala, že používání Roundupu jako exsikátoru pšenice má za následek pravidelný výskyt pozůstatků glyfosátu v různých druzích chleba.
Avšak v některých evropských zemích si už začínají riziko uvědomovat. V Nizozemsku byl Roundup zcela zakázán, také Francie ho hodlá brzy zakázat.
Používání Roundupu jako exsikátoru pšenice na pšeničných polích těsně před sklizní může zemědělcům ušetřit peníze a zvýšit zisk. Ale má devastační účinky pro zdraví konzumentů, kteří v konečném důsledku konzumují pšeničnou mouku ze zrna, které absorbovalo nemalé množství Roundupu.
Rizika glyfosátu pro lidské zdraví
Výrobci herbicidů tvrdí, že glyfosát je pro lidský organismus zcela neškodný.
Nicméně výzkum publikovaný v časopise Entropy proti tomuto tvrzení tvrdě namítá a přesně vysvětluje, jakým způsobem glyfosát poškozuje těla savců.
Studie pod vedením Anthonyho Samsela a Stephanie Seneffové z MIT zkoumá vliv glyfosátu na enzym cytochromu P450 (CYP). Tento enzym je často přehlížen, ačkoli na savce má jedovaté až smrtící účinky.
V současnosti akceptovaný názor je, že glyfosát není pro člověka ani jiné savce nijak škodlivý.
Tento chybný názor je mezi běžnými zemědělskými komunitami tak zažraný, že na zemědělských výstavách se dokonce prodejci Roundupu šíleným způsobem předváděli tak, že ho vypili!
To, že vás Roundup nezabije okamžitě, ještě neznamená, že není jedovatý. Jedovatá látka obsažená v Roundupu ve skutečnosti narušuje důležité metabolické procesy v prospěšné střevní mikroflóře, která je zodpovědná za syntézu základních aminokyselin.
Přátelská střevní bakterie, nazývaná také probiotikum, plní pro lidské zdraví zásadní roli.
Střevní bakterie napomáhají v trávení, zabraňují propustnosti trávicího traktu (což také zabraňuje vzniku autoimunitních onemocnění), jsou zodpovědné za syntézu více vitamínů a také jsou základem pevné imunity.
Když to shrneme:
Roundup výrazně poškozuje působení prospěšných střevních bakterií a vede k propustnosti stěny střeva, následkem čehož vznikají projevy autoimunitních onemocnění.
Kromě poškozené biosyntézy důležitých aminokyselin, která probíhá díky kyselině šikimové, glyfosát poškozuje i enzym cytochromu P450 (CYP), který se tvoří díky mikroflóře ve střevě.
CYP enzymy jsou pro lidský organismus nepostradatelné, protože čistí organismus od množství cizorodých chemických sloučenin a xenobiotik, jejichž vlivům jsme v dnešním moderním prostředí vystaveni.
Výsledkem je, že lidé vystaveni účinkům glyfosátu, který pochází z postřiků Roundup v jejich lokalitě, respektive požitím průmyslově zpracované stravy, která obsahuje zbytky Roundupu, jsou ještě méně odolní vůči škodlivým účinkům jiných chemikálií a jedů, s nimiž ve svém okolí přicházejí do styku!
Ještě horší je to, že škodlivé účinky glyfosátu postupují pomalu a zákeřně v průběhu měsíců až let, projeví se postupně, až když se už zánět pevně usadí v buněčných systémech organismu.
Onemocnění, které způsobuje glyfosát:
Výsledkem tohoto systematického zánětu buněk je většina nemocí, která je spojována se západním životním stylem:
gastrointestinální choroby
obezita
cukrovka
srdeční choroby
deprese
autismus
neplodnost
rakovina
roztroušená skleróza
Alzheimerova choroba
a seznam by mohl pokračovat a pokračovat…
Abychom to shrnuli, výzkum vedený Dr. Seneffovou, který si vzal na mušku strašný glyfosát obsažený v herbicidu Roundup a kterým se postřikuje pšenice v USA jen několik dní před sklizní, dokazuje, že tento smrtící jed je pro lidské tělo škodlivý.
Poškozuje prospěšné střevní bakterie, což má tragické následky jako nemoci, degenerace a utrpení mnoha jednotlivců.
Už vám to dochází?
I když si myslíte, že nemáte žádné trávicí problémy způsobené pšeničnými potravinami, je stále velmi rozumné z vaší stravy co nejvíce vyloučit potraviny složené z běžné pšeničné mouky.
Jedovatou pšenici musíte ze svého jídelníčku vyloučit za každou cenu
Závěr, který z toho všeho plyne, je, že odmítnutí běžné pšenice v USA (a stále častěji i v dalších zemích) se stává absolutním imperativem, i když v současnosti nemáte alergii na lepek či citlivost na pšenici.
Zvyšující se objem glyfosátu v postřicích pšenice je přímo úměrný zvýšenému výskytu celiakie a nesnášenlivosti lepku.
Dr. Seneffová také poukazuje na to, že zvýšený výskyt těchto chorob není jen genetické povahy, ale mají také příčinu i v životním prostředí. Uvádí, že u některých pacientů se příznaky nemoci nepodařilo zmírnit ani po vyloučení lepku ze stravy.
Účinky smrtelného glyfosátu na náš organismus jsou velmi zákeřné. To, že dnes ještě netrpíme žádnými příznaky, opravdu nemusí nic znamenat.
Pokud dnes ještě nemáte zdravotní problémy způsobené pšenicí, v budoucnu budete mít, pokud nepřestanete s konzumováním výrobků z jedovaté pšenice!
Jak konzumovat pšeničné výrobky bezpečně
Je očividné, že pokud už máte citlivost či alergii na pšenici, musíte ji ze stravy vyloučit. Tečka.
Pokud ale ještě nemáte celiakii či citlivost na lepek a chcete bezpečným způsobem konzumovat tuto po našich předcích zděděnou potravinu, můžete si ji připravovat tak jako my doma.
Používáme pouze organickou pšenici, nejlépe s nízkým obsahem lepku, nehybridní Einkorn pšenici, z které pečeme chléb, palačinky, koláče apod.
Když se však stravujeme mimo domov nebo nakupujeme jídlo v obchodě, výrobky z běžné pšenice automaticky odmítáme. A to bez ohledu na to, že v naší rodině ještě nikdo nemá alergii na lepek – zatím.
Jsem pevně přesvědčena, že pokud bychom nic nepodnikli, po nějakém čase by se v celé naší rodině začala vyskytovat citlivost na pšenici či autoimunitní nemoci, a to kvůli jedovatému způsobu, jakým je pšenice zpracovávána, a také díky zbytkům glyfosátu obsaženého v běžných pšeničných výrobcích.
A co uděláte s toxickou pšenicí vy?
Jak byste reagovali na informaci, že zemědělci používají Roundup nejen na to, aby vyhubili plevel, ale zejména proto, aby vysušili pšenici, což jim umožňuje dřívější, snadnější a větší žně?
A že tato procedura vede k absorbování jedovatého glyfosátu, aktivní složky Roundupu a jiných herbicidů, přímo do pšeničného zrna?
Cítíte se pobouřeni tak jako já? Jaké budou vaše opatření k vyřazení běžné pšenice ze stravy, ačkoli zatím nemáte zdravotní problémy s lepkem či citlivost na pšenici?
A co jiné zemědělské rostliny jako jsou ječmen, cukrová třtina, rýže, semínka, sušené fazole a hrách, sladké brambory či cukrová řepa, u kterých se Roundup používá k vysušování před sklizní či sběrem?
Budete už nyní tyto potraviny kupovat jen v organické podobě, abyste se vyhnuli této moderní, člověkem vytvořené pohromě?