Tataráčky - příběh pana P. R.

Dětství jsem strávil na soutoku dvou řek, uprostřed lesíků a polí, běhal jsem naboso, jezdil na kole pod štanglí, pil vodu z řek a trhal divoce rostoucí ovoce a zeleninu z domácí zahrádky hnojenou nejen koňským hnojem.

Domácnost s námi sdílela vždy aspoň jedna kočka, protože ve studni na dvorku pobíhali potkani. Voda to byla skvělá a pili jsme jí všichni od narození. Jednou se k nám přistěhovali noví sousedé. Párkrát zašli pro vodu do studny a pak si jen matně vzpomínám na příjezd sanitního vozu s dvěma zřízenci, kteří do studny sypali z pytlů chlórové vápno. Moje máti na ně nejdříve vyběhla s vidlemi, ať nám neničí jediný a dobrý zdroj pitné vody, oni však mávali nějakým lejstrem, že voda je kontaminovaná snad tyfem. Po dvou týdnech už byla voda zase pitelná a noví sousedé se někam vytratili. Máti mne pro jistotu dovedla do místního kojeneckého ústavu, který vedl starý pan doktor – skvělý praktik, který mně předepisoval úžasně jednoduchá a účinná léčiva. Vyděšenou matku uklidnil slovy: matko, jak dlouho tu vodu pijete? Už mnoho let. A bylo vám z ní někdy špatně? Ne. No tak vidíte. Na vesnicích jsou studny za stodolou nad hnojištěm a silní jedinci to přežili. Na posílení kostní schránky mi předepsal denně jedno celé syrové vejce i se skořápkou do mixéru se zavařenou kyselou meruňkou. A na kašel jitrocelový sirup, na horečku zábaly do mokrých prostěradel, a když jsme přišli v zimě zráchaní z řeky, tak nohy do škopku horké vody a na stole inhalovat hrnec se svařenou jedlou sodou. O penicilín jsem v dětství nezavadil, při virózách jsem užíval vitamín C a jinak lžičku rybího tuku.

Když nás měli ve školce hromadně proti něčemu očkovat, pokousal jsem doktora i sestru. Ani nevím, jestli se jim to povedlo. Takto jsem v dětství přišel k úžasné imunitě, nikdy jsem nezvracel ze špatného jídla, ani po alkoholu.

Ve školním věku jsem chodil po večerech do gymnastiky, později začal jezdit po horách malých i velkých. Zde jsem poprvé mému tělu hodně ublížil. Při sestupu po ledovci v sedle mezi vrcholy Elbrusu jsem spadl do ledovce. Místní to odpískali a tak za život vděčím mému kamarádovi, kterému se povedlo k lanu přivázaným cepínem mne vyrvat z ledovce. Odnesla to prasklá hrudní kost. Po čase jsem v práci spadnul i se stožárem, což nevydržel hrudní obratel. Pak skok po hlavě do vypuštěného rybníka, což nevydržel další obratel, a další neuváženosti. Proto jsem přestal ve svých 25 letech konzumovat jakýkoli alkohol – to proto, abych se dožil vnoučat (žádný alkohol nepiji dodnes – je mi dvaašedesát). Posledním hřebíkem do truhly ubližování mému tělu byl pád z velké výšky – zavřel se mi paraglidingový padák – dopadl jsem na svah a zpomalení rozložil do kotrmelců. Rozlámal jsem si kotníky a zbytek těla zachránily zkušenosti z gymnastiky a horolezectví. Chvilku jsem jezdil na vozíku a pak rok o berlích. V noci se učil chodit v bazénu se slanou vodou, která mne nadnášela. Bolesti kotníků jsem po čase utlumil, a zvýšil si práh bolesti při meditacích. Celý život jsem pracoval deset i dvanáct hodin denně. Říkal jsem s oblibou, že den má dvacet čtyři hodin a pak celou noc.

Roky ubíhaly a já jsem zjistil až v padesáti letech, že vlastně ani nevím, kde mám „svého“ obvodního doktora. Potřeboval jsem razítko do nějakého lejstra, že žiju a můžu chodit do práce. Zašel jsem tedy k nějaké obvoďačce s lejstrem „pro razítko“. Zírala na mne jako na marťana – odkud jsem spadl. Po chvilce se jí rozzářily oči a i se sestrou se na mne vrhly, že potřebuji přeočkovat snad kvůli úplně všemu. Vyděsilo mne to a velmi opatrně jsem vycouval z ordinace, opakujíce stále, že potřebuji jen to razítko. Už ani nevím, kde jsem ho sehnal. Roky ubíhaly dále a já jsem užíval života plnými doušky. Mé stravovací návyky byly nezkrotitelné. Za svůj život jsem snědl snad tunu syrového hovězího v tatarácích. Sem tam mne pobolívaly zničené kotníky, ve kterých přestaly fungovat po úrazu lymfy.

V pětapadesáti se ale bolest vymkla zpod kontroly. Nepomáhala sauna, kterou navštěvuji celý život dvakrát týdně, nepomáhalo už ani noční koupání a cvičení v bazénu se slanou vodou, a tak jsem začal hledat. Jednoho dne jsem navštívil svého kamaráda Oldu Burgera z Klimkovic, který mi představil jejich firemní výrobek RaMaLoop = generátor magnetoterapie. Po chvilce výkladu funkčnosti mi bylo jasné, že jsem našel zdroji pomoci. Po krátkém testování bylo nalezeno pět frekvencí „na účinné čištění lymf“. Po týdnu ustoupily úmorné bolesti kotníků a mně se ulevilo. Cítil jsem ale, že ještě nemám vyhráno – po létech kal v rozbouřené sklenici mého těla demonstroval většinu zátěží. Cítil jsem tupou bolest v kloubech, sluch, zrak i čich nějak otupěl, po dlouhé době jsem si uvědomil, že jedu na půl plynu. A tak jsem hledal dál a zde opět kamarád Olda mne nasměroval na parazitologii = ing. Hanu Bláhovou z Brna. První návštěva potvrdila následky hazardu s konzumací syrového hovězího masa. V žaludku se zakuklili svalovci. A následovalo odhalení plejády všech dalších možných parazitů, které jsem posbíral během pestrého cestovatelského a i jinak nezřízeného života. Dle seznamu jsem si sehnal ještě týž den antiparazitika a zahájil léčbu. Vzhledem k tomu, že již přes třicet let nepožívám žádný alkohol, jsem vnímavější, a mé orgány odbourávají nadbytečné jinak. V dětství vybudovaná imunita rovněž vnesla překvapivé reakce. Přežil jsem a úsměv do tváře se mi vrátil. Po dvou měsících jsem omládl o deset let. Opět jsem „bral některé schody po dvou“ a cítil, jak úžasně voní čerstvě posekaná tráva. Taková komplexní očista mne vrátila opět do víru života a práce. Začal jsem sadit stromy v sadu a pracovat dvanáct hodin denně s ještě větším úsilím a úsměvem.

V životě spoléhám na intuici a snažím se nedělat zbytečné kroky. Že jsem zbytečně nezatěžoval naše zdravotnictví, mne vůbec nemrzí. Jsem technik a celý život se opírám o stochasticky naměřené hodnoty. Mám obrovskou radost, že existují lidé jako ing. Bláhová, která pomocí funkční diagnostiky neomylně odhaluje příčiny nemocí a je schopna navrhnout humánní přiměřená řešení.

Jsem jedním z mnoha vyléčených, kterým se kvalita žití vrátila do optimální úrovně – děkuji mnohokrát.

Pavel R. z Valašska, 62 let, toho času vyléčený bez příznaků, omládlý a s úsměvem

Komentář Ing. Hany Bláhové

... nebude dlouhý. Tento svérázný akční a optimistický klient zcestoval kus světa a nezříkal se žádných radostí. Proto kromě svalovců a tasemnic, které můžete chytnout i na české zabijačce, si přivezl i lecjakou exotiku. Není z rodu ufňukánků, tak si během očisty ani jednou nepostěžoval na vedlejší účinky. Detoxikační kúru zvládl tak jako všechno ostatní, na první dobrou. Pak jsme se drahnou dobu neviděli, než zase něco málo nasbíral. Ale už toho není zdaleka tolik. Spolupráce je bezproblémová. Více takových klientů