Upadající úroveň naší medicíny

Vážení kolegové a přátelé detoxikační medicíny. Nedávný rozhovor s klientem ze Vsetína mne přiměl napsat tento článek.

Když jsme před dvaceti lety začínali s detoxikací podle doktora Jonáše, alternativní medicína byla relativně v plenkách. Bylo obtížné schrastit pár klientů týdně a uživit se. Dnes jsme na tom tak, že musíme klienty odmítat, protože nápor fyzicky nezvládáme. S každým novým klientem několikrát týdně posloucháme tu samou story, která by se dala shrnout do několika vět: ,,Mám velké potíže a bolesti, prošel jsem řadou vyšetření, nikdo na nic nepřišel, lékaři mne nakonec posílají na psychiatrii.“

Před dvaceti lety takových příběhů bylo pomálu, dnes je to dennodenní chleba. Je to dáno zřejmě tím, že vymírá starší zkušenější generace lékařů a nastupuje generace mladá.

Upadá tedy i úroveň vzdělávání?

Příběhů podobných jako vejce vejci vyslechnu kolem dvaceti za týden. Liší se jen město a postižený orgán. Klienti při vyprávění svých peripetií mají slzy na krajíčku, muži i ženy mají rozvibrovaný hlas plný emocí, ne kvůli bolestem, ale kvůli ponížení, které zažili s lékaři. Těmi lékaři, kteří přísahali Hippokratovu přísahu, těmi, na které se obrátili jako na poslední instanci ve svém trápení a bolestech. Protože jsem jedna z mála, která je vyslechne a věří jim, snaží se mi celé své martýrium popsat co nejpodrobněji, protože mají pocit, že jsou ojedinělý případ, a nikomu jinému se takové příkoří nepřihodilo. Ale musím je zklamat, že to slýchám pořád dokola od stovek lidí.

O co šlo ve Vsetíně:

Zavolal mi klient, podle hlasu poměrně mladý člověk, který mi vyprávěl, že pět let běhá s bolestmi břicha po doktorech a ještě nikdo na nic nepřišel. Byl už na MR, CT, ultrazvuku, vyšetřovali krev, měl sondu, a podle všech lékařů je zdráv. Kromě toho, že nechtěně hubne, má žlutou stolici a bolesti v pravém podžebří. Což lékaři věděli. Přesto ho čtyři z nich posílali na psychiatrii. Okamžitě jsem mu řekla, že má žloutenku. Pravděpodobně i tasemnice, ale že na parazity doktoři nepřišli, to bych jim dejme tomu odpustila. Jak to, že podle symptomů nepoznali žloutenku? Jak to, že laboratoř žloutenku nenašla? Tuto ,,strašlivou záhadu“ jsem předložila svému manželovi stavebnímu inženýrovi. Okamžitě řekl ,,žloutenka“. Zkouším tak i své klienty nezdravotníky, většina to uhodne. Řekněte mi, proč to neuhodnou lidé, kteří na to šest let studovali? Jak tedy studovali? Co se tam učí? Vezměte jim jejich drahé přístroje a neumějí nic. Orgány v zánětu vyříznou, místo aby je léčili. Mandle, střeva, žlučník, ženské orgány…Obvoďák vypíše žádanku na vyšetření nějakým přístrojem, na který se pak i v akutním stavu čeká měsíce. On ale přece udělal, co mohl. Když to nepomůže, jsou tu přeci další přístroje. Když ani další přístroj nic nenajde a laboratoř selže, jako ostatně vždycky, pacient je hypochondr. Pošleme ho za psychiatrem. My jsme přeci udělali vše správně.

Jak se zkoušeli medici před sto lety: pacient se přeložil do odděleného pokoje. Student si ho mohl prohlédnout a prohmatat. Mohl se podívat na jazyk, oči, kůži, břicho, k dispozici měl moč. Mohl se vyptávat. Pacient měl pravdivě odpovídat, ale nesměl mu sdělit svou diagnózu. Co myslíte, kolik dnešních mediků by odpromovalo?

Protože počet takto ,,vyšetřených“ a ,,ošetřených“ pacientů graduje, kladu si otázku, jak se asi cítí sami lékaři, kteří musí zažívat dnes a denně vlastní selhání. To jim není divné, že ve dvacátém prvním století uprostřed údajně rozvinuté Evropy musí pacientům denně říkat ,,Nic jsme nenašli, jste zdravý.“? Nepoloží si ani jednou otázku, zda není chyba na jejich straně? Věří tak slepě svým přístrojům a svým laboratořím? Potom si musí myslet, že svět kolem nich je plný hypochondrů a bláznů, kteří nemají nic jiného na práci, než si brát volno z práce, radostně vysedávat hodiny v čekárnách a předvádět divadlo těm unaveným a zaneprázdněným zdravotníkům. Opravdu věří, že pacient, který se před nimi kroutí bolestí, je zralý pouze na psychiatrii, ale jinak mu nic není? Baví je ještě taková práce? Vždyť těch odmítnutých musí mít každý lékař za sebou stovky. Ti potom plní naše čekárny. /Se Vsetíňákem si jistě poradí moje kolegyně./

Nevážení lékaři. Nezasloužíte si svůj plat, nezasloužíte si své pacienty. Kdyby vás neplatil stát, neuživíte se. Bez přístrojů jste ztraceni. Z mikrobiologie si nic nepamatujete, neznáte z hlavy symptomy virů a bakterií. Z parazitologie víte jen to, že paraziti jsou v Africe a Asii. Pokud takto vynecháte jednu celou důležitou skupinu patogenů, tuto neznalost pak musíte nahrazovat roztodivnými nesprávnými teoriemi a syndromy, které potom pochopitelně nesprávně léčíte. Smíte léčit jen ,,lege artis“, takže používat zdravý selský rozum jste si vlastně sami sobě zakázali. Kdyby chtěl lékař doporučit bylinky, vitamíny nebo homeopatika, mohlo by být ohroženo jeho členství v lékařské komoře. Ale tuto svěrací kazajku jste si ušili sami a zase jen vy sami to můžete změnit.

Zvlášť jste se vyznamenali za éry covidové. Báli jste se svých pacientů a nepřijímali jste je, podváděli jste při hlášení o počtech nemocných a při vypisování úmrtních listů, očkovali jste nevyzkoušenou látkou. Ještě i dnes, kdy už jsou odtajněny děsivé studie firmy Pfizer, kolik nežádoucích účinků vakcíny mají, i dnes, kdy už se ví, že na vakcíny po celém světě zemřelo více lidí než na samotný covid, se stále ještě najdou lékaři, kteří píchají do lidí čtvrtou dávku. Ze stovek tisíců lékařů se v naší republice proti oficiálnímu trendu ozvalo a postavilo jen asi

dvacet. Jak vám můžeme věřit? Jak si vás můžeme vážit?

A čím méně znalostí, tím více arogance. Klienti mi se slzou v oku vyprávějí, jak na ně doktoři křičí, obviňují je z nezodpovědnosti, pokud ještě nejsou očkovaní, nebo je vydírají, že o ně nebudou pečovat, pokud se nenaočkují. Tato praxe byla běžná napříč republikou minimálně na onkologiích a na neurologických klinikách, a určitě i jinde. Mám pacienty z Čech i Moravy. Klientka s RS, která jakž takž přežívala na kortikoidech a biologické léčbě 20 let, po třech Pfizerech ochrnula. Nemůže ani psát na počítači a veškerou činnost za ni musí vyřizovat manžel.

Manželské neočkované dvojici, která přišla letos do nemocnice se zápalem plic, řekli na plicním v Ostravě: ,,Jste neočkovaní? To vás nepřijmeme. Třeba si chcípněte.“ Doslova takto.

Na mladou ženu, která se chystá založit rodinu, lékař křičel, že je nezodpovědná

matka, když ještě není očkovaná. Tato klientka měla ale lepší informace než arogantní lékař, který si nepřečetl studie, že jen sotva 20% očkovaných žen donosí zdravé dítě, nebo se jim rodí děti poškozené. Kdyby se jí to stalo, protože dala na jeho rady, co myslíte, co by udělal ten lékař? Co by si na něm vzala? Pokrčil by rameny a ona by se zbytek života trápila. Na institut předběžné opatrnosti lékaři zapomněli.

A chybí i lidskost a soucit. Dnes jsem četla na Novinkách:

Když matka měsíčního chlapce neposlechla zdravotníky a odmítla večer opustit jednotku intenzivní péče, zavolali policii. „Byla jsem tam. Matka argumentovala tím, že kojí a že nezletilé dítě má podle zákona právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Policie jí dala za pravdu,“ popisuje jeden z mnoha konfliktních případů mezi rodiči malých pacientů a zdravotníky předsedkyně spolku Juno Moneta Petra Langová, která informuje zájemce o jejich právech a koordinuje stížnosti.

Ženu, na kterou zdravotníci zavolali policii, zastupuje jako zmocněnkyně u soudu. „Tehdy to sice dopadlo dobře, ale celý ten boj byl nesmyslný a zbytečný. Pro matku to bylo frustrující, cítila se ponížená, traumatizovaná. U soudu, který se táhne už dva roky a dosud nepadl verdikt, se žena domáhá odškodnění. Jde jí o to, aby se tyto případy neopakovaly. Odškodné chce věnovat nemocnici na vybudování zázemí pro rodiče,“ vysvětluje Langová.

Na soud se s její pomocí chtějí obrátit i další lidé včetně ženy, kterou při vyšetření oddělili od autistické dcery. „Zdravotníci ji nechali na chodbě. Ona pak zoufale bušila do dveří, za kterými křičelo vyděšené dítě,“ líčí Langová. Žaloby chystá na nemocnice v Praze, Ústí nad Labem, Svitavách či Hradci Králové.“

Proto se snažím již mnoho let být za každou cenu soběstačná, a vedu k tomu i své klienty.

Ing. Hana Bláhová

Brno